Bunda (ze Zary. Vlastně vesta, ale teplá, což je úžasné. Modrá s barevnou vlněnou vrstvou na kapuci. Ptal jsem se Iris, jestli to neni moc směšné, a že málo může. Řekla ano, je to vtipné, ale jenom malinko. Když jsme z toho obchodu vylezli, teprve pak se začala chechtat. V Benátkách bunda ještě prošla, protože mi šla ke karnevalové masce.)
Český absint (Zatím nepotvrzeno. Vydali jsme se s Hanou J. na výzvědy, ale významné pauzy a chození kolem horké kaše v dotazovaných mohlo vyvolat pocit, že jde o něco nelegálního. Příště je nutné ptát se stejně samozřejmě, jako na klíče od prádelny... Vlastně ono to je nelegální.)
Lístek na koncert (Brezel Göring)
7 litrů bílého vína (od člověka, který je známý jako Lord fo the Drinks. Měl jsem trochu posvátného strachu, když jsme s Hanou stáli před jeho pokojem a chystali se ťukat. Kmotr se bohužel nekonal, vylezl kluk, prodal nám litr slovinské směsky, ukázal skříňku, kam vrátit prázdnou lahev, a ve chvíli, kdy zabouchl dveře, zapomněli jsme, jak vypadal. Vynikající mimikri, když k tomu přičtu, že nás ráno nebolela hlava, ani když jsme k litru bílého dokoupili litr odrůdového červeného. Které je ovšem o padesátník na litru dražší, čili za deset Eur se dá koupit taky...)
6 litrů bílého a 1 litr červeného odrůdového (pokud ovšem vrátíte zálohovaný pětilitrový kanistřík.)
bezmála 5 obědů! (Systém studentského stravování je extrémně štědrý. Lepší už to je prý jenom v Řecku, kde stát studentské stravování a ubytování dotuje kompletně. Vlastně celá Evropa dotuje. Krom bratov Slovákov...)
Velký nákup v Hoferu nebo střední v Mercatoru (říká Irina. Mně ať dělám co dělám stojí deset Euro každý nákup.)
Od alkoholu a jídla k něčemu intelektuálnímu...
Ve Slovinštině jsem nepokročil ani o píď, ježto všichni mluví anglicky, především pak já, protože se nikdy dlouho nevydržím dívat na jejich soustředěné obličeje, kdykoliv se bezhlavě pustím do jejich mateřštiny. Například před chvílí jsem se studentovi na vrátnici pokoušel vysvětlit, že Slovinsky hovořím, ale pouze málo, jenomže jsem si v tom rozrušení nemohl vzpomenout na slovo málo, tak jsem se opravil a řekl, že Slovinsky nehovořím, což bylo jednodušší.
Český absint (Zatím nepotvrzeno. Vydali jsme se s Hanou J. na výzvědy, ale významné pauzy a chození kolem horké kaše v dotazovaných mohlo vyvolat pocit, že jde o něco nelegálního. Příště je nutné ptát se stejně samozřejmě, jako na klíče od prádelny... Vlastně ono to je nelegální.)
Lístek na koncert (Brezel Göring)
7 litrů bílého vína (od člověka, který je známý jako Lord fo the Drinks. Měl jsem trochu posvátného strachu, když jsme s Hanou stáli před jeho pokojem a chystali se ťukat. Kmotr se bohužel nekonal, vylezl kluk, prodal nám litr slovinské směsky, ukázal skříňku, kam vrátit prázdnou lahev, a ve chvíli, kdy zabouchl dveře, zapomněli jsme, jak vypadal. Vynikající mimikri, když k tomu přičtu, že nás ráno nebolela hlava, ani když jsme k litru bílého dokoupili litr odrůdového červeného. Které je ovšem o padesátník na litru dražší, čili za deset Eur se dá koupit taky...)
6 litrů bílého a 1 litr červeného odrůdového (pokud ovšem vrátíte zálohovaný pětilitrový kanistřík.)
bezmála 5 obědů! (Systém studentského stravování je extrémně štědrý. Lepší už to je prý jenom v Řecku, kde stát studentské stravování a ubytování dotuje kompletně. Vlastně celá Evropa dotuje. Krom bratov Slovákov...)
Velký nákup v Hoferu nebo střední v Mercatoru (říká Irina. Mně ať dělám co dělám stojí deset Euro každý nákup.)
Od alkoholu a jídla k něčemu intelektuálnímu...
Ve Slovinštině jsem nepokročil ani o píď, ježto všichni mluví anglicky, především pak já, protože se nikdy dlouho nevydržím dívat na jejich soustředěné obličeje, kdykoliv se bezhlavě pustím do jejich mateřštiny. Například před chvílí jsem se studentovi na vrátnici pokoušel vysvětlit, že Slovinsky hovořím, ale pouze málo, jenomže jsem si v tom rozrušení nemohl vzpomenout na slovo málo, tak jsem se opravil a řekl, že Slovinsky nehovořím, což bylo jednodušší.
Pasivní znalost se ovšem zlepšuje. Při první hodině scenáristiky jsem zažíval euforické pocity, protože jsem většině výkladu skutečně rozumněl. Iris, která seděla naproti mně, to měla zřejmě stejně a neskrývaně to dávala najevo nepřetržitým přikyvováním. Všiml si toho i lektor, načež ji požádal, aby tedy připomenula děj filmu, o kterém je řeč, když ho zná. Iris reagovala osvědčeným “Já ho znám, ale neviděla jsem ho.” V jejím podání to ovšem nemělo charakter výmluvy.
Zatím tedy převážně hovoříme špízem o českoanglickém základu, prokládaným polskou cibulí a slovinským chili. A při přestupu ve Vídní jsem si jako desert byl schopen říct o kebab “mit allem”. Což sice znamená se všemi, ne se vším, jak jsem myslel, ale bylo to na rychlo a prodavač mě pochopil, což bylo dobře, protože dělit se s ostatníma, jsem ve Vídni o hladu.
(Což mi připomíná...
Dvě a půl hodiny na přestup z vlaku na Žluťáka bylo tak akorát. Proběhal jsem je po ploše asi jednoho kilometru čtverečního, až se mi o dvě kabely ošoupaly obě stehna tak, že to potom ve sprše pálilo. Zpětně děkuji všem ochotným na telefonu. Krom paní ze Žlutého servisu, která má pomoc v popisu práce, a která sice byla ochotná, ale taky hloupá a starala se jen o to, aby nebylo poznat, že je Slovevenka, čímž se cena už tak drahého telefonátu musela zvýšit nejmíň o třetinu. Proč, ptám se? Přátelé Slované, nebuďme líní se poslouchat, dyť si rozumíme! To platí teď především pro vás, Pawle a Karolino.)
Jako třešničku ještě nabízím svůj úplně první umělecký překlad ze Slovinštiny...
Jde o krátkou báseň od autora podepsaného jako SRAKA napsanou propiskou na dveře jednoho ze dvou záchodků na mojem patře. V záhlaví dveří se nachází krátký útvar heslovitého charakteru od anonymního, leč pravděpodobně vysokého autora (aspoň já tam ze sedu nedošáhnu):
Třeba dát si pozor jen na slovo “kajenje” (v infinitivu “kadit”), což znamená kouřit. Kontext záchodku z toho dělá humor. Následuje fixkou psaná báseň, na kterou si ještě netroufám, a zřejmě jako reakce na ni (objevují se hned dvě stejná slova) je tam propiskou nekolikrát obtahovaným nepatkovým tiskacím toto:
Podepsán SRAKA. Přeložil jsem jako...
Ano, vadí mi společné sociálky. Zapomněl jsem si tam včera v noci ruličku a do rána hádejte co: poloviční!
Zatím tedy převážně hovoříme špízem o českoanglickém základu, prokládaným polskou cibulí a slovinským chili. A při přestupu ve Vídní jsem si jako desert byl schopen říct o kebab “mit allem”. Což sice znamená se všemi, ne se vším, jak jsem myslel, ale bylo to na rychlo a prodavač mě pochopil, což bylo dobře, protože dělit se s ostatníma, jsem ve Vídni o hladu.
(Což mi připomíná...
Dvě a půl hodiny na přestup z vlaku na Žluťáka bylo tak akorát. Proběhal jsem je po ploše asi jednoho kilometru čtverečního, až se mi o dvě kabely ošoupaly obě stehna tak, že to potom ve sprše pálilo. Zpětně děkuji všem ochotným na telefonu. Krom paní ze Žlutého servisu, která má pomoc v popisu práce, a která sice byla ochotná, ale taky hloupá a starala se jen o to, aby nebylo poznat, že je Slovevenka, čímž se cena už tak drahého telefonátu musela zvýšit nejmíň o třetinu. Proč, ptám se? Přátelé Slované, nebuďme líní se poslouchat, dyť si rozumíme! To platí teď především pro vás, Pawle a Karolino.)
Jako třešničku ještě nabízím svůj úplně první umělecký překlad ze Slovinštiny...
Jde o krátkou báseň od autora podepsaného jako SRAKA napsanou propiskou na dveře jednoho ze dvou záchodků na mojem patře. V záhlaví dveří se nachází krátký útvar heslovitého charakteru od anonymního, leč pravděpodobně vysokého autora (aspoň já tam ze sedu nedošáhnu):
Smrt Fašizmu
Svobodu kajenje na veceju!
Třeba dát si pozor jen na slovo “kajenje” (v infinitivu “kadit”), což znamená kouřit. Kontext záchodku z toho dělá humor. Následuje fixkou psaná báseň, na kterou si ještě netroufám, a zřejmě jako reakce na ni (objevují se hned dvě stejná slova) je tam propiskou nekolikrát obtahovaným nepatkovým tiskacím toto:
NI JUNAKA
KI NELULA
KADAR KAKA
Podepsán SRAKA. Přeložil jsem jako...
BORCA NENÍ
CO NESERE
BEZ MOČENÍ
SRAČKA
Ano, vadí mi společné sociálky. Zapomněl jsem si tam včera v noci ruličku a do rána hádejte co: poloviční!
