Dnes jen s polovični diakritikou, protože pišu na slovinske klavesnici...
”O jaru jsem loni složil basnicku,” rika postarši pan s knirkem, majestatni pleši a laskavyma očima. Sedi za katedrou a jmenuje se Koršič. A protože hodina ješte nezačala, spusti:
Trefil se i tento rok, jaro tu prišlo pres noc. To znamena hned dve veci:
1) Jeho basen odolava toku času.
2) Mužeme se s Iris prohanet po Lublanskych ulicich na našich novych kolech jen tak nalehko.
Pri Koršičovych prednaškach, ktere jsou na rozdil od jeho poetickeho minimalismu neuveritelne dlouhe a nudne, po techto vyjiždkach často toužime.
Svoje kolo jsem dostal za pivo od Houmyho, ktereho jsme potkali na nadvori byvale tovarny na kola Rog. Houmy (rodily Pražak, čili Superpražak), ktery studuje architekturu, nam sdelil, ze Rog je dilem českeho architekta, a že je to z jakychsi duvodu unikat. Což plati doted, i kdyz trochu jinak: je to v Lublani jediny sympaticky polosquat, kde si mužete zajit na koncert (treba jako ja na milou lotyšskou trash-metal-hardcore-punkovou kapelu,) nebo si treba najit vrak kola a pokud to umite, složit si ho v neco pojizdneho. Ovšem musite se dovolit Jasmina, ktery ma kliče a ne vždycky čas. Prikladne včera jsme na neho s Iris a jeste jednim sympatickym fousatym panem neuspešne čekali asi hodinu. Fousač vedle nas si povzdechl, otočil se na Iris a poprosil ji, jestli by Jasminovi nevyridila, že ho tu hledal Ježiš. Načež odešel a my po chvili taky, protože jsme tam nehodlali travit cele boži odpoledne.
Dnes rano jsme kola zaparkovali ke vchodu do školy a odebrali se na tour po domech, ktere kdysi obyvali vyznamni slovinšti literati. Nejjarnejši ze všech pribehu byl ten France Prešerna, což je basnik tak prosluly, že se nam na vylete u jezera Bled podarilo najit križovatku dvou Prešernovych ulic. Prešeren miloval jistou Julii, ale protože nebyl dostatečne urozeny, nechteli mu ji dat. A tak si ji vzal za ženu jeho uhlavni nepritel ze stredni školy jisty Anton Schoischinstel. Anton byl po leta vyhlašovany nejlepšim žakem Lublanskeho lycea, prestože nejlepši byl Prešeren. Budiž basnikovi odmenou, že je jeho rival tak mocne zapomenut, že ani neni mozne vygooglit jeho prijmeni.
Prohlidka mela trvat jenom hodinu, ale trvala hodinu a pul, což bylo dobre, protože se nam podarilo zameškat prednašku jineho uspavače hadu.
Jaro vzpružilo i ultrapravicove kridlo moji koleje. Včerejši chodba party me budila co hodinu, což se obvykle nestava. V tonu jejich hlasu bylo cosi hormonalne vypjateho a to neco draždilo muj biologicky alarm. Mezi kriklouny nechybel ani muj soused s bradkou, ktery mi pred mesicem nabidl čaj a o tyden pozdeji mi - v kostymu Power Rangers, bylo to o karnevalu - bez vyzvani sdelil, že tady nemaji radi cizince. Tahlo z nej kolejni vino, dival se mi nekam do ucha a ja citil, jak se jeho prilba lehce dotyka mych mirne odstatych vlasu. Naštesti dodal, že se to vztahuje jen na „ty černe“. A Chorvaty, pochopitelne. Na ty taky. Možna nejvic... Že je to narod, do ktereho si Slovinci s chuti rypnou, jsem pochopil v klubu KMŠ, když jsme se vydali na pravidelnou stand-up comedy show.
„Jel jsem na dovolenou do exoticke země,“ začal komik. (Chorvatsko. Smich.)
„Vyčural jsem se do more.“ (Ale je to prece Chorvatske more. Smich.)
„Jak ma vypadat Arnold S. drsne, kdyz v Terminatorovi musi rict“ (Hlaška v Chorvatštine, co zni ve Slovinštine legračne. Smich.)
Čechy (a Slovaky) maji pry radi. Takže kdo se chystate prijet, nevahejte. Planuju party, na ktere budeme pit mistni speciality: pivo znacky Pivo, vino zn. Vino a taky samozrejme Alkohol.
Navstivit musime taky nejakou z desetitisic jeskyni. Kdyz jsem se proplazil zatim do te posledni a rozhledl se, vsude kolem me byli pavouci, cvrcci a jiny hmyz. Mirne jsem zpanikaril a vylezl briskne ven. I pres varovani tam po mne vlezla Hana a ja jesitne za ni. Prisaham, ze tam toho hmyzu bylo mnohem vic, kdyz jsem tam vlezl poprve, Hani...
”O jaru jsem loni složil basnicku,” rika postarši pan s knirkem, majestatni pleši a laskavyma očima. Sedi za katedrou a jmenuje se Koršič. A protože hodina ješte nezačala, spusti:
Jaro,
nahle.
Trefil se i tento rok, jaro tu prišlo pres noc. To znamena hned dve veci:
1) Jeho basen odolava toku času.
2) Mužeme se s Iris prohanet po Lublanskych ulicich na našich novych kolech jen tak nalehko.
Pri Koršičovych prednaškach, ktere jsou na rozdil od jeho poetickeho minimalismu neuveritelne dlouhe a nudne, po techto vyjiždkach často toužime.
Svoje kolo jsem dostal za pivo od Houmyho, ktereho jsme potkali na nadvori byvale tovarny na kola Rog. Houmy (rodily Pražak, čili Superpražak), ktery studuje architekturu, nam sdelil, ze Rog je dilem českeho architekta, a že je to z jakychsi duvodu unikat. Což plati doted, i kdyz trochu jinak: je to v Lublani jediny sympaticky polosquat, kde si mužete zajit na koncert (treba jako ja na milou lotyšskou trash-metal-hardcore-punkovou kapelu,) nebo si treba najit vrak kola a pokud to umite, složit si ho v neco pojizdneho. Ovšem musite se dovolit Jasmina, ktery ma kliče a ne vždycky čas. Prikladne včera jsme na neho s Iris a jeste jednim sympatickym fousatym panem neuspešne čekali asi hodinu. Fousač vedle nas si povzdechl, otočil se na Iris a poprosil ji, jestli by Jasminovi nevyridila, že ho tu hledal Ježiš. Načež odešel a my po chvili taky, protože jsme tam nehodlali travit cele boži odpoledne.
Dnes rano jsme kola zaparkovali ke vchodu do školy a odebrali se na tour po domech, ktere kdysi obyvali vyznamni slovinšti literati. Nejjarnejši ze všech pribehu byl ten France Prešerna, což je basnik tak prosluly, že se nam na vylete u jezera Bled podarilo najit križovatku dvou Prešernovych ulic. Prešeren miloval jistou Julii, ale protože nebyl dostatečne urozeny, nechteli mu ji dat. A tak si ji vzal za ženu jeho uhlavni nepritel ze stredni školy jisty Anton Schoischinstel. Anton byl po leta vyhlašovany nejlepšim žakem Lublanskeho lycea, prestože nejlepši byl Prešeren. Budiž basnikovi odmenou, že je jeho rival tak mocne zapomenut, že ani neni mozne vygooglit jeho prijmeni.
Prohlidka mela trvat jenom hodinu, ale trvala hodinu a pul, což bylo dobre, protože se nam podarilo zameškat prednašku jineho uspavače hadu.
Jaro vzpružilo i ultrapravicove kridlo moji koleje. Včerejši chodba party me budila co hodinu, což se obvykle nestava. V tonu jejich hlasu bylo cosi hormonalne vypjateho a to neco draždilo muj biologicky alarm. Mezi kriklouny nechybel ani muj soused s bradkou, ktery mi pred mesicem nabidl čaj a o tyden pozdeji mi - v kostymu Power Rangers, bylo to o karnevalu - bez vyzvani sdelil, že tady nemaji radi cizince. Tahlo z nej kolejni vino, dival se mi nekam do ucha a ja citil, jak se jeho prilba lehce dotyka mych mirne odstatych vlasu. Naštesti dodal, že se to vztahuje jen na „ty černe“. A Chorvaty, pochopitelne. Na ty taky. Možna nejvic... Že je to narod, do ktereho si Slovinci s chuti rypnou, jsem pochopil v klubu KMŠ, když jsme se vydali na pravidelnou stand-up comedy show.
„Jel jsem na dovolenou do exoticke země,“ začal komik. (Chorvatsko. Smich.)
„Vyčural jsem se do more.“ (Ale je to prece Chorvatske more. Smich.)
„Jak ma vypadat Arnold S. drsne, kdyz v Terminatorovi musi rict“ (Hlaška v Chorvatštine, co zni ve Slovinštine legračne. Smich.)
Čechy (a Slovaky) maji pry radi. Takže kdo se chystate prijet, nevahejte. Planuju party, na ktere budeme pit mistni speciality: pivo znacky Pivo, vino zn. Vino a taky samozrejme Alkohol.
Navstivit musime taky nejakou z desetitisic jeskyni. Kdyz jsem se proplazil zatim do te posledni a rozhledl se, vsude kolem me byli pavouci, cvrcci a jiny hmyz. Mirne jsem zpanikaril a vylezl briskne ven. I pres varovani tam po mne vlezla Hana a ja jesitne za ni. Prisaham, ze tam toho hmyzu bylo mnohem vic, kdyz jsem tam vlezl poprve, Hani...
